Anton Otte/ Josef Beránek VZDÁLENÁ EVROPA? FERNES EUROPA? Vyšehrad-Verlag (Prag) in Kooperation mit der Ackermann-Gemeinde In der Reihe ROZHOVORY / INTERVIEWS Inzwischen wurden zahlreiche Worte und Gesten der Versöhnung auf unterschiedlichster Ebene ausgetauscht. Reicht das alles um versöhnt zu sein? So fragt Anton Otte, der aus einer sudetendeutschen Familie stammt, und dessen Vater nach dem Zweiten Weltkrieg von einem Volksgericht in Opava (Troppau) zum Tode verurteilt wurde. Für Otte ist Versöhnung ein langwieriger, von Brüchen begleiteter Prozess, von dem aber die Zukunft Europas in einem gewaltfreien und friedlichen Zusammenleben der Völker abhängig ist. Für seine langjährigen Bemühungen hat er eine Reihe von Auszeichnungen erhalten, u.a. den T. G. Masaryk Orden, das Verdienstkreuz 1. Klasse der Bundesrepublik Deutschland, den Bayerischen Verdienstorden und die Versöhnungsmedaille der Ackermann-Gemeinde. Aber am meisten freut er sich über die Ehrenbürgerschaft der Stadt Vidnava (Weidenau). Omluv již bylo slyšet hodně, ale stačí to ke smíření? Ptá se Anton Otte, který sám pochází ze sudetoněmecké rodiny a jeho otec byl po druhé světové válce lidovým soudem v Opavě odsouzen k trestu smrti. Pro Otteho je smíření dlouhodobý proces podobný hojení hluboké rány, na němž však závisí budoucnost nenásilného soužití Evro¬panů z různých zemí. Za své celoživotní úsilí Anton Otte obdržel řadu ocenění, mj. byl vyznamenán Řádem TGM, Spolkovým křížem za zásluhy (Bundesverdienstkreuz), Bavorským řádem za zásluhy a Medailí smíření Ackermann-Gemeinde. Nejvíce si však cení čestného občanství města Vidnavy. Pfarrei, Schule, die Arbeit mit der Jugend und unter den Gefangenen kennzeichnen die erste Hälfte der beruflichen Laufbahn von Anton Otte (* 15. 8. 1939). In Tsche¬chien und in der Slowakei ist der in Weidenau (Vidnava) in Schlesien gebo¬rene Priester bekannt für seinen Einsatz für die Versöhnung zwischen Deutschen und Tschechen. Im Jahr 1960 ist er in die BRD ausgereist. Er studierte Theologie in Königstein im Taunus, Wien und Bamberg. Nach dem Fall des Eisernen Vorhangs wurde er für pastorale Aufgaben in der Tschechoslowakischen Repub¬lik und für die Leitung des Prager Büros der Ackermann-Gemeinde freigestellt. Die Zusammenarbeit zwischen Deutschen und Tschechen, die Deutsche Minderheit und das gegenseitige Verständnis ist ihm ein wichtiges Anliegen bis heute. Farnost, škola, práce s mládeží a mezi vězni charakterizují první polovinu kariéry Antona Otteho. V Čechách a na Slovensku je ale tento rodák ze slez¬ské Vidnavy (* 15. 8. 1939) znám spíš jako člověk, který roky usiluje o smíření mezi Čechy a Němci. V roce 1960 vycestoval do SRN a vystudoval teologii v Königsteinu im Taunus, Vídni a Bamberku. Po pádu železné opony byl v roce 1991 uvolněn pro pastorační úkoly v ČR a pro vedení kanceláře Ackermann-Gemeinde v Praze. Spolupráci mezi Čechy a Němci, německé menšině a vzájemnému porozu¬mění se věnuje dodnes. Josef Beránek je publicista a manažer. Vystudoval Univerzitu Karlovu a Robert Schuman Institut v Bruselu. Třináct let pracoval jako redaktor a posléze vedl sekci populárně odborných časopisů v nakladatelství Portál. Od roku 2006 pracuje převážně v manažerských pozi¬cích. Mj. je autorem několika scénářů televizních dokumentů a knižních rozho¬vorů s Petrem Kolářem, Václavem Malým, Janem Sokolem, Radimem Paloušem, Ladislavem Heryánem, Václavem Vackem a Janem Rybářem. Poslední dva rozho¬vory zvítězily v anketě Katolického týde¬níku Dobrá kniha. Josef Beránek ist Publizist und Mana¬ger, Studium an der Karlsuniversität in Prag und am Robert-Schuman-Institut in Brüssel. Beránek war dreizehn Jahre als Redakteur tätig und leitete danach die Abteilung der populär fachlichen Zeitschriften im Verlag Portál. Seit 2006 arbeitet er vorwiegend als Manager. Darüber hinaus schrieb er Drehbücher für mehrere Fernsehdokumentationen und ist Autor von Interviewbüchern u.a. mit Petr Kolář, Václav Malý, Jan Sokol, Radim Palouš, Ladislav Heryán, Václav Vacek und Jan Rybář. Von den Lesern der Kirchenzeitung „Katolický týdeník“ wurden seine Interviews mit Václav Vacek und Jan Rybář mit dem Preis „Gutes Buch“ (Dobrá kniha) ausgezeichnet.weiterlesen